Baltik víceméně první týdny života proplakal nebo spal, přičemž usínal spíše vyčerpáním. Když jsem zjistila, že je spokojený v šátku, začala jsem jej hodně nosit a tak většinu dne spal u mě v šátku. Také jsem začala hned, jak to bylo možné, používat gymnastický míč, na uklidnění, nakojení, uspání, podle potřeby. Během prvního měsíce jsem netušila, proč Baltík pořád nebyl spokojený. Přestože jsem pro něj dělala vše, na úkor vlastních potřeb. Jakmile byl pediatr spokojený s váhou, udělaly jsme s Veronikou krok pro to, abychom se již netrápili s cévkou. Pomocí bylin, které podporují laktaci, jsem začala kojit bez cévky. Byla jsem plná očekávání, že od teď se to změní a už půjde všechno mnohem líp. Ale nešlo, bylo to snad ještě horší. Baltík se u kojení strašně kroutil, odtahovat se a plakal. Bohužel, jak mi bylo velmi opatrně a citlivě sděleno, nejspíš se jedná o bojkot. Trvalo mi opravdu dlouho tuto informaci přijmout a smířit se s realitou. Moje psychika dostávala zabrat a to nejen vlivem bojkotu. Moje nejbližší okolí, tedy partner a jeho i moje rodina jako by nechtěli vůbec slyšet o nějakém bojkotu, jako bych si něco takového vymyslela.
Dokonce místo, aby uznali, jak se snažím a bojuji, kritizovali moje "metody" (nošení v šátku, houpání na míči, společné spaní v posteli). Tohle nepřijetí a nepodpora trvají ještě teď, kdy píšu tato slova, po necelých 6 měsících, i když už občas pozoruji snahu a známky pochopení. Bojkot v Baltíkově půl roce stále trvá. Naštěstí mám obrovskou podporu mimo rodinu. Důvěra přátel v moje schopnosti a neuvěřitelná nálož jejich podpory a nakonec i partnerovy (chtělo to čas) mi dodává energii a vůli pokračovat. Díky Veronice a Bětce, které jsou skvělé laktační poradkyně, protože pomáhat maminkám dovedou přirozeně. A pro mě je momentálně nejdůležitější kojit a pečovat o dítě tak, aby se mezi námi utvářel zdravý vztah. Děkuji vám a přeji všem maminkám, aby si užívaly kojení, dokud to jde. A těm, co procházejí něčím podobným, přeji co nejvíc sil!
Comments