top of page

🌺Porodní příběh aneb Matyáš nebo vana? 🌺

❤️Byl pátek 10.5., Viki ve školce, muž v práci, já měla na ten den jediný program: pravidelná kontrola v porodnici, ten den 38+6 TT. 
    ❤️Kolem poledne jsem se rozhodla, že si dám relaxační vanu a umyju si vlasy, když je tak hezký den, a jedu do porodnice na kontrolu. Po koupeli jsem si ohřála ohřála oběd, poobědová káva atd. Bylo asi 14 hodin, když jsem jsem chystala na cestu do Slaného, když jsem začala cítit lehké poslíčky. Po cestě jsem schválně sledovala četnost, a byly to asi co 4 minuty lehké bolesti jako před menstruací. Měla jsem dobrou náladu, těšila se na Terezku, na to, že uvidím na utz malého, a moc to neřešila.  Kontrola tentokrát proběhla na oddělení v příjmové místnosti, na UZ vše v pořádku, Maty má něco kolem 3 kg, vnitřní vyšetření nepotřebujeme, o ničem nevypovídá, za týden budeme den před TP, natočíme monitor (chacha 🤭😂).  V dobré náladě jsme se rozloučili, Terka říkala, že bude mít celovíkendovou službu, já jsem to moc nevnímala, máme čas (opět haha 🤭😂).  Přijela jsem domů a dostala velkou chuť na něco velmi výživného, poprvé jsem vědomě zhřešila v rámci diety GDM, a dala si tvaroh z Šumavské mlékárny s rozmačkaným banánem. Když mi muž psal, že nestíhá vyzvednout Viki ze školky, moc se mi nechtělo, poslíčci už začínaly být trochu nepříjemní.Nedalo se nic dělat, vyrazila jsem,  vyzvedla Viki.
🥰Do večera poslíčci pokračovali, ještě jsem něco vyžehlila, kolem 8-9 večer už jsem měla potřebu začít lehce prodýchávat. Odešla hlenová zátka s krví.
😍 Rozhodla jsem se, že si dám teplou sprchu, a zkusím poslíčky zaspat. Teplá sprcha trochu zmírnila četnost vln. Do postele jsme se dostali až kolem půlnoci, zkoušela různé polohy, levý bok se zdál chvíli celkem vyhovující. Usnul muž, usnula Viki, já jsem nadále prodýchávala. Na WC na vložce hnědá tekutina s krví, myslela jsem zbývající hlenová zátka. Vrátila jsem se do postele, vlny byly čím dál intenzivnější, ale nechtělo se mi budit spící Terku, Katku, muže a Viki. Tak hodinu a půl až dvě jsem je nechala vyspat, a pak probudila muže a Viki, že jedeme. 😍 
Šla jsem se obléct, opřela se o komodu v silnější bolestivější kontrakci, a cítila jsem, jak ze mne teče plodová voda ve větším množství (naštěstí jsem měla poporodní vložku už od odchodu zátky). Nějak jsme se nachystali, a kolem cca půl třetí ráno vyrazili na cestu na Suchdol odevzdat Viki, a dále do porodnice. Každá verztikalizace s sebou nesla progres a subjektivní zhoršení snesitelnosti. Po cestě k autu se mi zamotala hlava, musel mi pomoci muž, ale ještě jsem byla relativně při smyslech, nacpala si 3 vložky, abych eliminovala znečištění auta. Cesta na Suchdol byla nelehká, kousek před cílem se mi dělalo zle od žaludku, ale byla jsem opravdu nečekaně při smyslech, a před odjezdem jsem popadla mísu pro případ velké nevolnosti. No, podařilo se mi zázračně udržet žaludek na svém místě. Cesta trvala cca 25 minut. Odevzdali jsme Viki, má zlatá tchýně mi ještě přes okno auta znakovala, že mi drží palce. Jo, ještě jsem po výjezdu z domova zvládla mobilizovat dulu Katku a doktorku Terku. Cesta ze Suchdola do Slaného byla už hooodně výživná, opět necelá půl hodina. Nesnášela jsem každý příčný práh, kruhový objezd, každý výmol a železniční přejezd. Hooodně výrazně jsem prodýchávala každou kontrakci, muž jel tempem závodníka F1. Před porodnici jsme dojeli 3:20, za námi ve vteřině přistála doktorka Terka, a to bylo první znamení osudu.❤❤❤❤ Vstala jsem z auta,, hlavičku na hrázi, podlamovaly se mi nohy. Obešla jsem auto, padla na krovky na zadní sedadla s tím, že končíme, rodím, nutí mě to přitlačovat, a cítím hlavičku mezinohama. Nevybíravě jsem vybízela prcka, ať opustí mou dělohu, že už toho mám dost.
Naštěstí byla Terka velmi duchapřítomná, poznala, že jde do tuhého,nekompromisně zavelela, že musíme na sál, a poslechnout si, jak se prckovi daří. Souhlasím, přijela sanitářka s kolečkovým křeslem (jak mám sakra jet někam v sedě, když cítím hlavičku). Cestu výtahem si vůbec nepamatuju, jen si po příjezdu na oddělení pamatuju, jak Terka volá na PA, že příjem se nekoná, jedeme rovnou na sál! Po příjezdu na sál padl dotaz, zda po kontrakci mohou přiložit sondu a zkontrolovat prcka. Chvíle hledání,  pak přesun na porodní křeslo s pomocí. Nevím jak, ale nějak se jim mimo kontrakci podařilo svléknout mi legíny a kalhotky. Plodová voda byla úplně hnědozelená. Jakmile jsem se dostala na křeslo, blesklo mi hlavou, že bych měla zaujmout vhodnou polohu. V tom přišla kontrakce tak silná a bolestivá, že jsem se myšlenky vzdala a rozhodla se, že teď už je ale opravdu čas toho malého vetřelce vytlačit. Tak jsem zatlačila, a porodila hlavičku. Pak přišla chvíle velké úlevy, velká pauza a nabírání sil na poslední kontrakci, porod ramínek a zbytku miminka. To se povedlo velmi úspěšně. Po porodu mi dali Matyho na břicho, pokus o samopřisátí, on ale hodně plakal, nedařilo se mu přisát se v leže, tak jsem se posadila, vzala ho do příčné polohy a pomohla mu se přísát. No, tak takto bolestivé přísátí mě hodně překvapilo, bylo to jak žiletky.
Ale co, to natrénujeme. Postupem času odešla krásně samovolně placenta, kterou jsem nechtěla nijak zpracovávat, soustředila jsem se jen na miminko. Následovaly 3 hodiny nerušeného bondingu, dotepání pupečníku (sama jsem ověřovala pohmatem, kdy už je možno střihnout), muž přestřihl pupeční šňůru, malého poslechli na mém těle, vážení a měření proběhlo za přítomnosti muže, když jsem šla do sprchy. Kanavit podán v kapkách per os, všechna přání všichni bez problémů respektovali, jen jsem si nemohla miminko odnést na pokoj v náručí z bezpečnostních důvodů, ačkoliv bych v tu chvíli mohla skály lámat (ale to celkem chápu). Byl položen do vozíku, ve kterém jsme si ho odvezli na dočasný pokoj,kde jsme čekali na uvolnění rodinného pokoje. Každý den několikrát mě byla navštívit doktorka Terka, navečer chodila s kávou, chvíli pobyla, popovídala atd. Bylo nesmírně hodnotné jí mít celý porod (narodil se 3:50), a celý pobyt na šestinedělí, v dosahu. Už ne začátku těhotenství jsem si říkala, že by bylo skvělé jí mít celý porod u sebe, to jsem netušila, jaký to bude fičák. Tak nějaká vyšší moc mi zařídila porod v termínu, kdy měla službu celý víkend... Dodnes si nejsem jistá, zda mi teplá vana spustila porod, nebo se Matyáš rozhodl, že je to ten ideální víkend a čas.
Chtěla jsem rodit v noci, rodila jsem. Chtěla jsem miminko s velikostí 50, narodil se syn s 3000 g a 49 cm. Chtěla jsem Terku celý porod, a měla jí celý víkend. No, to přece nemůže být náhoda!
Případné nepřesnosti budiž omluveny tím, že jsem v poslední půlhodině až hodině porodu měla chvíle oken s vnímáním reality dost omezeně. Byl to intenzivní zážitek, ale byl skvělý!

33 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Commentaires


bottom of page